N x C part 4

30. prosince 2010 v 20:45 | Kuyinka |  ♥ N x C ♥
"PŘESTAŇ TY BLÁZNE!" můj zoufalý křik ho přesto nezastavil..a ani nezastaví....proč...proč musím tohle trpět? Co z toho má? Proč mi tohle dělá?... Nikdy jsem nikomu takhle neublížil...tak proč někdo musí ubližovat zrovna mě?


Trhne hlavou k sobě a mě strhne s sebou.
"Přestaň sakra!" další můj zoufalý výkřik. Ale on nepřestává...více svýma zubama stiskává můj krk, jakoby mě chtěl snad udusit...skoro už jsem z toho nemohl nadechnout se, natož nouzově volat o pomoc. Začal jsem se bránit. Povedlo se mi ho pořádně kopnout do třísla a tím ho od sebe dostatečně odtrhnout. Hned jak pustil můj krk začal jsem se zhluboka nadechovat a lehce si na kousanec přiložil dlaň, abych tolik nekrvácel...skoro se mi z toho zaslzely oči, že mi tohle někdo dělá. Zavřel jsem oči a hned je znova otevřel a vystřelil někde do strany od okna. Šlo mi o jedno. Dostat se od toho blázna co nejdál. Než se vzpamatoval, přeběhl jsem chodbu a vběhl do nějaké obrovské slavnostní síně, ve které jsem se rozkoukával kolem. Měl jsem nevýhodu, všude byla tma, jen skleničky a celý skleněný stůl se křišťálově leskl měsíčním světlem. Jen židle byly černé jako uhel. To mi k sobě teda moc neladilo. Počkat...co se tu starám o nějaký stůl a židle, jestli k sobě ladí a nebo neladí? Ježiš marjá...než jsem se dokázal někde do strany pohnout abych se schoval, přiletěla mi do zad velice silná herda do zad. Málem jsem se tam skácel ale udržel jsem se na nohou. Ale vyrazil mi dech...hned jsem zakopýtal a chytil se okraje stolu abych se vůbec udržel na nohou. Kašlal jsem a snažil jsem se nadechnout...nevnímal ty kroky, ani ty červené oči. Protřepal jsem hlavou a vzal skleničku. Než jsem jí stihl po něm hodit tak mi chytl zápěstí tak pevně a tak rychle s ním škubnul, až v něm hlasitě něco prasklo. To už jsem nezadržoval slzy. Hlasitě jsem začal řvát. Byla mi uštědřena rána do obličeje a pak mě chytl za vlasy. Odhodil mě na postranní sloup. Silně jsem do něj narazil zády, až se mi zatemnilo před očima...velice slabě jsem se nadechl a zády sjel po tom sloupu na zem...třeštila mi hlava...bolest projížděla celým mým tělem....neměl jsem šanci se prostě od něj dostat pryč do bezpečí.
"Řveš jak holka, víš o tom? Asi ti ten jazyk uřežu. Jsi moc hlasitej.." chladně se zasmál a šel ke mě. Nedával jsem se do lepší formy...stále jsem byl ve stejný pozici. Došel ke mě a chytl mě pod krkem a schválně mi ho stiskl kvůli těm rankám které mi udělal. Pomalu mě postavil na nohy a při tom se mi díval do mých slabě pootevřených očí. Ani jsem nekuňknul...jen brečel jak zbabělec. Co jsem? Zbabělec...nechávám se tu mlátit od nějakýho šílence a vůbec se nebráním. A nebo jsem taky slaboch..a nebo ta holka, jak mi to řekl. Zdrhání  mi jde nejlíp...Ale sebeobrana nejhůř řekl jsem si v duchu a mžoural jsem.
"Jsi tak krásný...je mi tě škoda zabijet víš to?" uchechtne se a nakloní ke mě hlavu a pak jí dá na stranu. Pustí mi krk ale chytne mě pořádně za límec a tiskne mě na sloup abych nic neudělal. Jazykem mi začne slízávat krev z ranek. Nemohu si pomoct ale je mi to celkem příjemný. Když dolíže moji krev, druhou ruku přiloží na moje břicho. Rozhodl jsem se už konečně promluvit.
"Drž...drž se od mě...dál" šeptnu
"To nepůjde tak lehce, koťátko. Chtěl bych celou tvoji krásu." otočí mě a břichem mě natiskne na sloup...zezadu se na mě natiskne i on..
"Užiju si tě koťátko...sice to bude bolet ale to vydržíš..." šeptne mi do ucha a začne mě osahávat. A já už vím, co chce udělat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama